Lhát ostatním je v první řadě lhát sám sobě.
Za lží je svět, který je třeba prozkoumat: touhy, myšlenky, předsudky, hodnoty, víry, řetězy a sny o svobodě těch, kteří lžou.
Pořád lžeme, například když se někomu představíme poprvé, vždy se snažíme ukázat to nejlepší ze sebe a někdy „přeháněme“ některé pozitivní vlastnosti, které máme.
Co tedy lže?
Ve slovníku najdeme tuto definici: „Slovní alterace nebo padělání pravdy, sledovaná s plným vědomím“.
Ve skutečnosti jsme tak zvyklí lhát, že k nám přichází automaticky a téměř si toho již neuvědomujeme.
Statistiky říkají, že lžeme desetkrát až stokrát denně.
Od raného věku začínáme lhát, například předstíráním, že pláčeme, abychom něco dostali. Ve dvou se učíme simulovat a během dospívání lháme rodičům jednou za 5 interakcí.
Jsme tak dobří v lhaní, že nakonec také klameme sami sebe.
Analýza lží prostřednictvím rozpoznávání neverbálních signálů nám umožňuje přijít do kontaktu nejen s druhou, ale také s naší nejhlubší částí.
Uvědomit si tuto naši část, kterou se často snažíme skrýt, je důležité zlepšit naše znalosti o sobě samých a umět plánovat naše cíle realistickým způsobem, abychom je mohli dosáhnout bez „napumpování“ našich kvalit.
Když nadhodnocujeme své osobní vlastnosti a schopnosti tím, že věříme, že jsme lepší, než ve skutečnosti jsme, nevyhnutelně nakonec zjistíme, že nesplňujeme naše očekávání, a proto prožíváme frustraci, smutek a zklamání. Totéž se může stát, když podceňujeme své kvality a věříme, že to nezvládneme, že na to „nemáme“, nezavazujeme se zlepšováním našich životů.
Dodržování reality je výchozím bodem pro dosažení uspokojivé kvality života.
Informace o kurzech a událostech, které na tato témata organizuji a o osobním růstu, sledujte na mé stránce na Facebooku: 
