Náš mozek je šílenec řádu a kontroly. Koneckonců, jeho posláním je udržet nás v bezpečí, takže musí předvídat možné hrozby, aby nás upozornil. Z tohoto důvodu všude hledá vzorce, které mu pomáhají pochopit minulost a předpovídat budoucnost.
Le pareidolias, které spočívají v interpretaci neurčitého a náhodného podnětu jako rozpoznatelné formy, jako když vidíme obraz v oblacích, je příkladem pokusů našeho mozku hledat rozpoznatelné vzorce a vnést do chaosu určitý řád.
I v každodenním životě se snažíme vysvětlit, co se s námi děje. Snažíme se pochopit, kde se vzal hluk, který nás vyděsil, nebo proč se náš partner rozhodl vztah ukončit. Naléhavě potřebujeme najít logický význam toho, co se s námi děje. Někdy se ale můžeme dostat do pasti hledání smyslu
Čím větší nejistota, tím větší potřeba hledat vysvětlení
V roce 2008 psychologové z Texaské univerzity navrhli sérii experimentů, aby otestovali, jak reagujeme na nejisté situace. Aktivovali u účastníků pocity nejistoty a nedostatku kontroly a poté je požádali, aby se ponořili do imaginárního prostředí, jako je burza, nebo aby sledovali statické obrázky v televizi.
Zjistili, že lidé bez kontroly častěji vnímají bludné vzorce, jako je vidění obrazu na televizní obrazovce bez signálu, kreslení neexistujících korelací v datech akciového trhu, vnímání konspirací a rozvíjení pověr.
Zajímavé je, že když je psychologové požádali, aby provedli sebepotvrzující cvičení, účastníci se uklidnili a přestali hledat vzorce tam, kde neexistují.
Tyto experimenty ukázaly, že když máme pocit, že nemáme kontrolu nad svým osudem, mozek vymýšlí vzorce, aby nám dal pocit kontroly, díky kterému se cítíme bezpečněji. Je zřejmé, že jde o iluzorní jistotu, ale když ji nenajdeme, vyhlídka může být ještě horší, protože náš mozek se může zaseknout v koloběhu hledání smyslu.
Když analýza vede k paralýze
Viktor Frankl, psychiatr, který přežil nacistické koncentrační tábory, si dal pátrání po smyslu leitmotiv. Věřil, že k překonání nepřízně osudu musíme pochopit, co se s námi děje. Význam, na který Frankl odkazoval, však nebyl logickým vysvětlením, ale osobním psychologickým významem. Rozdíl se může zdát nepatrný, ale je důležitý.
Lidé, kteří se snaží najít vysvětlení pro vše, co se jim děje, se chytí do pasti: příliš přemýšlejí. Je běžné, když ztratíme někoho blízkého, zvláště pokud jeho smrt byla nečekaná. Prvním impulsem je hledat vysvětlení. Říkáme si, že když pochopíme, co se stalo, dokážeme to překonat. Ale není tomu tak vždy.
Někdy můžeme uvíznout při hledání smyslu. Můžeme jít přes tisíc a jednou detail, který nic neobjasňuje, protože pravdou je, že nehody se stávají a ne vždy existuje logické vysvětlení, které nás může uklidnit.
To, co naše mysl hledá, je důvěra, která pochází z kontroly a pořádku. Hledáme lineární vztah příčiny a následku, který nám vrátí pocit bezpečí, který jsme ztratili. Když ale čelíme nečekaným změnám, vládne chaos a nepředvídatelnost, proto nás často hledání smyslu vede do slepé uličky.
Snaha najít vysvětlení pro všechno ne vždy vyřeší problémy. Pokud padneme do této pasti, můžeme si dokonce splést myšlení s konáním. Analýza tedy vede k paralýze.
I když je těžké to přijmout, ne vždy se nám podaří najít pro věci logické vysvětlení. Ne vždy se nám podaří najít příčinu. Někdy můžeme jen tápat, představovat si nebo se snažit vyřešit nevyřešené problémy. Ve skutečnosti někdy znalosti – vychvalované naší společností jako nejvyšší hodnota – ani nenabízejí pohodlí, zvláště když nemůžeme udělat nic, abychom problém napravili.
Někdy to hledání smyslu skončí trápením. Daleko od toho, aby nám to pomohlo přijmout to, co se stalo, nás to udržuje ve stavu popírání, odmítání faktů jen proto, že neodpovídají našemu vidění světa. Nesmíme však upadnout do hegelovského omylu myslet si, že pokud teorie nesouhlasí s fakty, tím hůře pro fakta. Pokud nepřijmeme fakta, nebudeme schopni se přizpůsobit a šance na utrpení je větší.
Nejprve přijetí, pak hledání osobního smyslu
Je to náročné. Vím to. Cítíme potřebu najít vysvětlení pro chování druhých a pro věci, které se nám dějí, protože tímto způsobem věříme, že máme určitou kontrolu, že ve světě existuje určitý řád a logika.
Ale jsou chvíle, kdy musíme přestat přemýšlet a začít přijímat.
Neznamená to, že vše musíme brát jako samozřejmost a spokojit se s prvními odpověďmi nebo že se usadíme kognitivní lenost, ale musíme se ujistit, že ta myšlenka nezapadne smyčka, zcela neúspěšně.
Musíme se smířit s tím, že nemůžeme rozumět všemu. I když nás to tíží. Že ne vždy najdeme rozumné vysvětlení, které nás uspokojí nebo utěší. Že věci ne vždy odpovídají našemu vidění světa.
Někdy je v zájmu naší psychické rovnováhy a duševního zdraví nejlepší přestat se mučit hledáním vysvětlení. Někdy prostě musíme použítradikální přijetí. Dejte nám svolení jít dál. Pusť bolest.
V tu chvíli, když přijmeme, co se stalo, můžeme přejít k hledání osobního smyslu. Tento význam není logickým vysvětlením toho, co se stalo, ale spíše subjektivním významem, který nám umožňuje integrovat zkušenost do našeho životního příběhu. Není to hledání příčin a motivací v minulosti, ale hledání učení s ohledem na budoucnost.
Osobní význam je to, co nám umožňuje jít vpřed. Jak říká Frankl: „Jednou se se mnou starý praktický lékař radil ohledně těžké deprese, kterou trpěl. Nedokázal překonat ztrátu své manželky, která zemřela před dvěma lety a kterou nade vše miloval. Jak bych mu mohl pomoci? Co bych mu mohl říct? No, zdržel jsem se toho, abych mu něco řekl, a místo toho jsem mu položil následující otázku: 'Co by se stalo, doktore, kdyby zemřel jako první a jeho žena ji přežila?' "Ach..." řekl, "bylo by to pro ni hrozné, hodně by trpěla!" Na to jsem odpověděl: ‚Vidíte, doktore, ušetřil jste všeho toho utrpení; ale teď za to musí zaplatit tím, že přežije a truchlí nad jeho smrtí.“
„Neřekl nic, pomalu mě vzal za ruku a v tichosti odešel z mé kanceláře. Utrpení přestává být určitým způsobem utrpením, když najde smysl, jako oběť.
Zdroj:
Whitson, JA & Galinsky, AD (2008) Nedostatek kontroly zvyšuje vnímání iluzorních vzorů. Věda; 322(5898):115-117.
Frankl, V. (1979) El hombre en busca de sentido. Redakční Herder: Barcelona.
Vchod Hledání smyslu všeho vás může odsoudit k popření a paralýze byl poprvé publikován v Koutek psychologie.
