Racionalizace, obranný mechanismus, kterým klameme sami sebe

0
- Reklama -

 
racionalizace

Racionalizace je obranný mechanismus, kterému nikdo neunikne. Když se něco pokazí a cítíme se v koutech, můžeme se cítit ohromeni, a proto nejsme schopni adaptivně se vyrovnat s realitou. Když prožíváme pro naše „já“ obzvláště hrozivé situace, máme tendenci se chránit, abychom udrželi určitou psychologickou rovnováhu, která nám umožňuje jít kupředu s co nejmenším poškozením našeho ega. Racionalizace je pravděpodobně obranný mechanismus nejrozšířenější.

Co je racionalizace v psychologii?

Koncept racionalizace se datuje od psychoanalytika Ernesta Jonese. V roce 1908 navrhl první definici racionalizace: "Vynález důvodu k vysvětlení postoje nebo jednání, jehož motiv není rozpoznán." Sigmund Freud rychle přijal koncept racionalizace, aby měl smysl pro vysvětlení, která pacienti nabízejí pro své neurotické příznaky.

Racionalizace je v zásadě formou popření, která nám umožňuje vyhnout se konfliktu a frustraci, kterou vytváří. Jak to funguje? Hledáme důvody - zjevně logické - abychom ospravedlnili nebo skryli chyby, slabosti nebo rozpory, které nechceme přijmout nebo které nevíme, jak zvládnout.

V praxi je racionalizace mechanismem odmítnutí, který nám umožňuje vypořádat se s emočními konflikty nebo vnitřními nebo vnějšími stresovými situacemi tím, že vymýšlíme uklidňující, ale nesprávná vysvětlení myšlenek, akcí nebo pocitů našich nebo jiných lidí, abychom zakryli skutečné motivy.

- Reklama -

Mechanismus racionalizace, uvězněný v tom, co nechceme rozpoznat

V obecném smyslu se uchýlíme k racionalizaci, abychom se pokusili vysvětlit a ospravedlnit naše chování nebo to, co se nám stalo, zjevně racionálním nebo logickým způsobem, aby se tato fakta stala přijatelnou nebo dokonce pozitivní.


Racionalizace probíhá ve dvou fázích. Na začátku se rozhodneme nebo implementujeme chování motivované určitým důvodem. Ve druhém okamžiku vytvoříme další důvod, který je zakrytý zjevnou logikou a soudržností, aby ospravedlnil naše rozhodnutí nebo chování jak vůči sobě, tak vůči ostatním.

Stojí za zmínku, že racionalizace neznamená lhaní - přinejmenším v nejpřísnějším smyslu tohoto pojmu - protože mnohokrát člověk nakonec uvěří ve zkonstruované důvody. Mechanismus racionalizace sleduje cesty, které se odchylují od našeho vědomí; to znamená, že vědomě neklameme sebe ani ostatní.

Ve skutečnosti, když se psycholog pokusí tyto důvody demaskovat, je normální, že je daná osoba popře, protože je přesvědčen, že jeho důvody jsou platné. Nemůžeme zapomenout, že racionalizace je založena na vysvětlení, které, i když je falešné, je věrohodné. Protože argumenty, které navrhujeme, jsou naprosto racionální, dokážou nás přesvědčit, a proto nemusíme rozpoznávat naši neschopnost, chybu, omezení nebo nedokonalosti.

Racionalizace funguje jako disociační mechanismus. Aniž bychom si to uvědomovali, vytváříme vzdálenost mezi „dobrým“ a „špatným“, připisujeme si „dobré“ a odmítáme „špatné“, abychom eliminovali zdroj nejistoty, nebezpečí nebo emocionálního napětí, které nechceme uznat. Tímto způsobem se dokážeme „přizpůsobit“ prostředí, i když naše konflikty opravdu nevyřešíme. Krátkodobě šetříme své ego, ale nechráníme ho navždy.

Neurologové z Kalifornské univerzity zjistili, že racionalizační mechanismus se může rychle aktivovat, když musíme činit obtížná rozhodnutí nebo když čelíme ambivalentním konfliktům, bez dlouhodobého uvažování, jednoduše jako vedlejší produkt rozhodování k úlevě od úzkosti., Psychické potíže a kognitivní funkce nesoulad určený samotným rozhodovacím procesem.

Proto si nejsme vždy vědomi racionalizace. Toto popření však bude více či méně intenzivní a trvalé v závislosti na tom, jak moc vnímáme více či méně hrozivou realitu pro naše „já“.

Příklady racionalizace jako obranného mechanismu v každodenním životě

Racionalizace je obranný mechanismus, který můžeme použít, aniž bychom si to uvědomovali v každodenním životě. Snad nejčasnější příklad racionalizace pochází z Ezopova příběhu „Liška a hrozny“.

V této bájce liška vidí shluky a snaží se je dosáhnout. Ale po několika neúspěšných pokusech si uvědomí, že jsou příliš vysoké. Pohrdá je tedy slovy: „Nejsou zralí!“.

Ve skutečném životě se chováme jako liška historie, aniž bychom si to uvědomovali. Racionalizace ve skutečnosti plní různé psychologické funkce:

• Vyvarujte se zklamání. Můžeme použít racionalizaci, abychom nebyli zklamáni svými schopnostmi a chránili pozitivní obraz, který o sobě máme. Pokud se například pokazil pracovní pohovor, můžeme si lhát tím, že si řekneme, že tu práci opravdu nechceme.

• Nerozpoznávejte omezení. Racionalizace nás ušetří, abychom si nemuseli uvědomovat některá omezení, zejména ta, která nás znepříjemňují. Pokud jdeme na večírek, můžeme říci, že netancujeme, protože se nám nechce potit, když je pravda, že se za tanec stydíme.

• Unikající vina. Máme tendenci zavádět racionalizační mechanismus do praxe, abychom skryli naše chyby a zablokovali pocit viny. Můžeme si říci, že problém, který nás znepokojuje, by stejně vznikl, nebo si myslíme, že projekt byl odsouzen od samého začátku.

• Vyvarujte se introspekce. Racionalizace je také strategie, jak se neponořit do sebe, obvykle ze strachu z toho, co bychom mohli najít. Můžeme například ospravedlnit naši špatnou náladu nebo hrubé chování stresem, který jsme vyvinuli v dopravní zácpě, když ve skutečnosti tyto postoje mohly skrýt latentní konflikt s touto osobou.

• Neuznávejte realitu. Když realita překročí naše schopnosti čelit jí, uchýlíme se k racionalizaci jako obrannému mechanismu, který nás bude chránit. Například člověk ve zneužívajícím vztahu si může myslet, že je jeho vinou, že neuznal, že jeho partner je zneužívající, nebo že ho nemiluje.

- Reklama -

Kdy se racionalizace stává problémem?

Racionalizace může být adaptivní, protože nás chrání před emocemi a motivacemi, které bychom v té době nebyli schopni zvládnout. Všichni můžeme uplatnit nějaký obranný mechanismus v praxi, aniž by naše chování bylo považováno za patologické. Co dělá racionalizaci opravdu problematickou, je tuhost, s jakou se projevuje, a její prodloužené prodloužení v čase.

Kristin Laurin, psychologka z University of Waterloo, provedla řadu velmi zajímavých experimentů, ve kterých ukazuje, že racionalizace se často používá, když se má za to, že problémy nemají řešení. V zásadě je to druh kapitulace, protože předpokládáme, že nemá smysl pokračovat v boji.

V jednom z experimentů účastníci četli, že snížení rychlostních limitů ve městech způsobí, že lidé budou bezpečnější, a že zákonodárci se rozhodli je snížit. Některým z těchto lidí bylo řečeno, že nové komunikační pravidlo vstoupí v platnost, zatímco jiným bylo řečeno, že existuje možnost, že zákon bude odmítnut.

Ti, kteří věřili, že se rychlostní limit sníží, se této změně věnovali více a hledali logické důvody pro přijetí nového ustanovení, než ti, kteří si mysleli, že existuje možnost, že nová omezení nebudou schválena. To znamená, že racionalizace nám může pomoci čelit realitě, kterou nemůžeme změnit.

Rizika použití racionalizace jako obvyklého mechanismu zvládání však obvykle daleko převažují nad výhodami, které by nám mohla přinést:

• Skryjeme své emoce. Potlačování našich emocí může mít devastující dlouhodobé účinky. Emoce jsou tu, aby signalizovaly konflikt, který musíme vyřešit. Ignorování je obvykle problém nevyřeší, ale je pravděpodobné, že skončí zakryté, což nám více ublíží a přetrvává maladaptivní situace, která je generuje.

• Odmítáme rozpoznat naše stíny. Když praktikujeme racionalizaci jako obranný mechanismus, můžeme se cítit dobře, protože chráníme svůj obraz, ale z dlouhodobého hlediska nám nerozpoznání našich slabostí, chyb nebo nedokonalostí nezabrání v tom, abychom rostli jako lidé. Můžeme se zlepšovat, jen když máme o sobě realistický obraz a jsme si vědomi kvalit, které potřebujeme posílit nebo vylepšit.

• Odcházíme od reality. I když důvody, které hledáme, mohou být věrohodné, pokud nejsou pravdivé, protože jsou založeny na chybné logice, dlouhodobé výsledky mohou být velmi špatné. Racionalizace obvykle není adaptivní, protože nás stále více odvádí od reality způsobem, který nám brání ji přijmout a usilovat o její změnu, pouze slouží k prodloužení stavu nespokojenosti.

Klíč k ukončení používání racionalizace jako obranného mechanismu

Když lháme sami sobě, ignorujeme nejen své pocity a motivy, ale také skrýváme cenné informace. Bez těchto informací je těžké činit správná rozhodnutí. Je to, jako bychom kráčeli životem se zavázanýma očima. Na druhou stranu, pokud dokážeme ocenit úplný obrázek jasným, rozumným a odděleným způsobem, jakkoli to může být obtížné, budeme schopni vyhodnotit, která strategie je nejlepší následovat, ta, která nám způsobí menší škody a to nám z dlouhodobého hlediska přináší větší výhody.

Proto je důležité naučit se rozpoznávat naše emoce, impulsy a motivace. Existuje otázka, která nás může dostat velmi daleko: „proč?“ Když nás něco obtěžuje nebo nám dělá nepohodlí, musíme si jednoduše položit otázku proč.

Je důležité neuspokojit se s první odpovědí, která vám přijde na mysl, protože je pravděpodobné, že se jedná o racionalizaci, zvláště pokud jde o situaci, která nás zvláště ruší. Musíme pokračovat ve zkoumání našich motivů a ptát se sami sebe proč, dokud nedosáhneme tohoto vysvětlení, které generuje intenzivní emoční rezonanci. Tento proces introspekce se vyplatí a pomůže nám lépe se poznat a přijmout sebe samého takového, jaký jsme, takže se budeme muset stále méně a méně uchýlit k racionalizaci.

Zdroj:      

Veit, W. et. Al. (2019) Důvod racionalizace. Behaviorální a mozkové vědy; 43.

Laurin, K. (2018) Zahájení racionalizace: Tři terénní studie naleznou zvýšenou racionalizaci, když se očekávané reality stanou aktuálními. Psychol Sci; 29 (4): 483-495.

Knoll, M. et. Al. (2016) Rationalization (Defence Mechanism) En: Zeigler-Hill V., Shackelford T. (eds) Encyklopedie osobnosti a individuální rozdíly. Springer, Cham.

Laurin, K. et. Al. (2012) Reagence versus racionalizace: Odlišné reakce na politiky omezující svobodu. Psychol Sci; 23 (2): 205-209.

Jarcho, JM et. Al. (2011) Nervový základ racionalizace: redukce kognitivní disonance během rozhodování. Soc Cogn ovlivňuje Neurosci; 6 (4): 460–467.

Vchod Racionalizace, obranný mechanismus, kterým klameme sami sebe byl poprvé publikován v Koutek psychologie.

- Reklama -